Lednička s písmenem B a rampouchy

Básničky z ledničky

Červené srdce

Růžový slon

Žádný holce se ještě nepovedlo dostat se mi do hlavy,
žádná holka nesplnila ještě moje tajné představy.
Žádná holka nezkusila mě ještě svést upřímností,
žádná holka se mnou do postele nešla bez lstí.

Žádná holka se mi nesvěřila, co opravdu chce,
a to je ta hlavní potíž a o to tady asi jde.
Mám se změnit já, či měla by snad ona?
Lásko svěř se nebo mi kup aspoň růžovýho slona.

Havran H5N1

Když přítomnost znamená pouze strach,
a budoucnost v myšlenkách se mění v prach,
vhod přijde kdeco a něco více nežli dosti,
deník se záznamem překrásné minulosti.

Svět ovládlo peklo, kde najdu nebe?
Možná však nejdřív chceš najít sebe.
Probuď se, probuďte se z chřipky ptačí!
Budete divit se jak málo k štěstí stačí.

Ústav praktikujících hypochondriků
uvádí

ostentativní
one-man show

HAVRAN1
HAVRAN1

Chlapeček snažil se ovládnout svět,
teprve mu bylo sedm – ale chtěl to teď,
přemýšlel ve dnech i o nocích,
o tomhle světě a jeho nemocích.

Učil se dvojkovou soustavu a různé vzorce,
jeho bádání asi nedobralo by se konce,
kdyby nepřečetl si knížku tenkou,
zjistil v ní, že trpí žloutenkou.

O životě nedozvěděl se v knihách ani prd,
tak ležel v posteli a čekal až přijde smrt,
přišlo mu, že už tam věčnost leží,
tu pocítil závan otevírajících se dveří.

Ač rád, že bude to mít rychle z krku,
dal se najednou do šíleného breku.
Však nebyla to smrt, ale jeho maminka.
Nechám Tě tu samotného a stačí chvilinka,
aby ses pomát z těch ďábelských knih,
začneš chodit do školy, ať vymaníš se ze snů zlých.

- maminka zazdí knihovnu -

Ač nevěděl co stalo se s jeho knihami,
vracel se domů v očích se slzami,
zavřel se do svého pokoje a plýtvajíc slovy,
myslel na frigidní učitelku sexuální výchovy.

Z nepravé lásky se můžete snadno nakazit,
do těla dostane se vám nechtěný parazit,
a aniž byste věděli, že ho máte,
ze dne na den se pomalu rozkládáte.

K nákaze stačí i trocha krve,
a zejména nechráněný styk do jednoho z otvorů jež jmenovala jsem prve.

Nebyly tu knihy v nichž přečetl by si zda je nakažený
a ač sám nikdy nepoznal teplo ženy,
vše do sebe mu zapadlo a získal vzorec,
jehož výsledkem byl jednoznačný konec.

Skrz budoucnost, skrz minulost,
věznila ho výjimečná představivost,
hledal důvod čím provinil se,
až nadobro zacyklil se.

A tak ležel a sebe ptal se,
jak dlouho už rozkládal se?

Nevím proč, ale škola má na Tebe špatný vliv,
už tam nemusíš chodit, na to Ti dávám slib,
jdi radši do světa a najdi si ženu,
já sama Ti temné myšlenky z hlavy nevyženu.

Nebál se noci a nehleděl na to kde leží,
věděl, že stejně se v budoucnu rozloží,
tak bloudil a hledal ženu co ho spasí,
však nenašel vhodnou živou, ani nafukovací.

Až po dlouhé době se usmálo štěstí,
potkal tu pravou a nedala mu pěstí,
mluvila francouzsky, to poznal hned,
o chvíli později prokousla mu ret.

V absolutní tmě a limitovaném prostoru,
konečně dostal se do akceptujícího otvoru,
při průchodu množinou slastí šíleně kvílela,
pak řekla: nerada bych Tě s nějakou sdílela.

Nechápal, proč tak dlouho vyhýbal se slasti,
jakoby najednou utekl ze sklapnuté pasti,
bylo to úžasné v té tmě tmoucí,
zážitek doslova kulervoucí.

Teprve poté došlo mu že dívku co pod ním leží,
polohy s druhou derivací menší nule neosvěží,
že ji proměnil v konstantu a stal se jejím vrahem,
zaživa pod hlínou umřít chtěl implicitním hladem.

Dusil v sobě velkou zlost,
pak řekl si: Mám toho dost!
Musí tu být cesta ven,
chci žít život, žít svůj sen!

Překonal své představy a šílená muka,
cítil se silnější a sílu našla jeho ruka,
nepoužil ji však ke svému uspokojení,
nýbrž na cestě k úplnému osvobození.

Nebylo to bez údivu,
jak rychle se věci daly do pohybu,
najednou viděl svět z úplně jiné stránky,
obrovská energie vlila se do jeho tělesné schránky.

Již nechtěl ji podruhé zbavit počestnosti,
neboť to nyní by spadalo pod manželské povinnosti,
a ač tušil, že jednou přibudou jí vrásky,
podruhé ji políbil – teď poprvé z lásky.

Každý z nás může každým okamžikem vzkvétat,
stačí v sobě najít bytost, která umí létat,
každý z nás může být svobodný tak jako pták,
stačí jen uvěřit, že je to tak!

Můžeme dosáhnout téměř všeho čeho chceme,
když si za tím den za dnem neúprosně jdeme,
stačí vize, píle a mít dostatek vděčnosti,
cesta poté bude sledem okamžiků radosti.

Chlapeček zvládnul svou úplnou transformaci,
znegoval Edgara Allana Poea skrz vlastní relaci,
a má duše do toho stínu, jenž mne krutě uhrane,
neupadne – víckrát ne.

A svět křičel z plna hrdla, z plných plic:
Ptačí chřipka nemá šanci, nemá šanci nikdy víc!